Today is: 25.11.2017

Kurikulárne trendy vo vzdelávaní dospelých

PRUSÁKOVÁ, V., SCHUBERT, M., BONTOVÁ, A. Kurikulárne trendy vo vzdelávaní dospelých. Banská Bystrica: Belanium, 2014. 120 s. ISBN 978-80-557-0840-9

Rád bych čtenáře časopisu upozornil na velmi zajímavou publikaci našich kolegyň a kolegy ze Slovenské republiky, která by určitě neměla ujít jejich pozornosti, neboť není v žádném případě jednorázovým nakladatelským počinem. Reaguji tak zejména na přání autorů ze str. 6 úvodu … „Věříme, že se tato publikace stane podnětem pro diskuzi o významu tvorby kurikula ve vzdělávání dospělých a o potřebě teoretického rozpracování této problematiky“. Ano je zcela evidentní, že u nás je diskuze o kurikulu ve školství v souvislosti s realizací Rámcového vzdělávacího programu relativně bohatá. V oblasti dalšího vzdělávání zvláště v jeho profesně zaměřené části tato diskuze takřka absentuje.

Předložená odborná kniha vychází z konceptu sociálně ekonomických změn, které ovlivňují celou oblast vzdělávání dospělých. Autoři charakterizují čtyři podle jejich slov socioekonomické megatrendy, které tvoří rostoucí vliv informačních technologií, rozvoj různých profesí ve výrobě i službách, propojení výkonu práce s učením a determinující působení demografických změn ve společnosti na trh práce a vzdělávání. Dále se autoři věnují trendům v kurikulu ve vzdělávání dospělých v návaznosti na kompetenční přístupy v této oblasti. Publikace pak vrcholí v analýze modelů tvorby kurikula v rámci neformálního a informálního vzdělávání, která je doplněna konkrétními příklady.

Práce slovenských autorů je v plné své šíři velmi odborně fundována a je velmi podnětná pro řadu odborníků ze vzdělávací oblasti. Rád bych vyzdvihl jen některé momenty, které mají podle mého názoru širší dosah na teorii i praxi vzdělávání.

Zajímavým problémem je diskuze o roli dalšího vzdělávání v ekonomice a společnosti. Autoři na str. 8 uvádějí, že „profesní vzdělávání a další vzdělávání směřuje a ovlivňuje možnosti profesního rozvoje, možnosti postupu a společenský status“ (lidí). Na jiném místě (str. 14) k tomu dodávají „Další profesní vzdělávání je vzdálené od naplňování cílů, které jsou historicky spjaté s myšlenkou vzdělávání, například rovnost šancí, sociální soudržnost a spravedlivost – ve své současné podobě další profesní vzdělávání prohlubuje sociální nerovnosti a selekci“. Toto tvrzení například zastává sociolog Keller, který ve svých pracech dokládá, že profesní vzdělávání zvláště v podnikové sféře přináší jasné výhody zejména managementu, kterému slouží jako nástroj k posílení výsad, pozic a moci. Tento autor na základě výzkumů v západoevropských firmách dospěl k názoru, že profesní vzdělávání také dále prohlubuje nerovnosti v příjmech zaměstnanců.

Otázkou však zůstává jaké jsou „cíle historicky spjaté s myšlenkou vzdělávání“. Vzdělávání v historickém pohledu sloužilo jako klíč k vzestupu lidí, jako prostředek emancipace nebo příspěvek k sociální integraci a sociální kohezi. Současně však vzdělávání působilo jako „skleněná zeď“ (Walter Rathenau), která od sebe oddělovala sociální skupiny a posilovala sociální rozdíly. Chtěl bych v této souvislosti také připomenout koncepci vzdělávání Wilhelma von Humboldta, která měla i pragmatickou dimenzi, byť jen zprostředkovaně. Humboldtův program vzdělávání vědou byl použitý prakticky institucionálně a vedl v Německu (zejména v Berlíně) k založení řady odborných škol, které sloužily vědě i ve výuce a produkovaly řadu odborníků ve všech oblastech veřejného života a staly se i základem dalšího odborného vzdělávání.

V tomto kontextu plně souhlasím s konstatováním autorů na str. 8 … „na tomto pozadí je potřebné položit si otázku, jaké společensko-podnikové změny práce jsou v současnosti základem dalšího vzdělávání a jak přesně vypadá sociální selektivnost“. Je totiž evidentní, že další profesní vzdělávání představuje důležitý doprovodný jev probíhajících změn ve společnosti i hospodářství. Vzdělávací činnost představuje též důležitou kompetentu rozvoje lidských zdrojů v podnicích. Další vzdělávání je také chápáno jako důležitý nástroj v boji se sociální exkluzí různých menšin ve společnosti. Autoři velmi přesně charakterizují aktuální úkol andragogiky na straně 17 takto: …„Andragogika jako všeobecná teorie edukace dospělých musí kromě svých vlastních, vědecky verifikovaných teorií akceptovat také sociální, resp. edukační realitu, a naopak vlastní vědeckou produkcí andragogika přispívá k optimalizaci politiky vzdělávání dospělých“

K tomuto bych chtěl dodat, že je velmi „otazné“ zda je opravdu andragogika „všeobecná teorie edukace dospělých“. Jak všichni víme, existuje v tomto smyslu řada názorů. Jen tak namátkou. Merriam chápe andragogiku jako jeden ze dvou pilířů teorie učení dospělých, přičemž druhým pilířem je sebeřízené učení se. Reischmann andragogiku definoval jako vědu o celoživotním a všeživotním vzdělávání… Van Gient používá andragogiku jako označení pro vzdělávání dospělých, řízení a organizaci sociální a komunitní práce. A tak bych mohl pokračovat…

Další probléme současné andragogiky otevírají autoři na str. 41, kdy píší „…struktura didaktiky dospělých jakoby stále ještě věrně kopírovala strukturu didaktiky obecné, která je ve velké míře vázána na školské prostředí, a která by též potřebovala zásadní změny“. Ano s tímto tvrzením lze jen souhlasit. Klasická didaktika, tedy i didaktika dospělých je skutečně vědou konzervativní a drží se pevných témat svého poznání. Autoři publikace velmi fundovaně dokládají specifika učení se a vzdělávání dospělých a dávají ho do souvislosti s tzv. kompetenčním pojetím vzdělávání. V této souvislosti podtrhují význam dalšího vzdělávání v procesu přechodu k tzv. společnosti vědění (znalostní společnosti). Oprávněně také poukazují na nejednotné chápání pojmu kurikula a na různé možné interpretace a přístupy k této problematice. Jen na potvrzení celé věci. Oxfordský výkladový slovník pojem curriculum neuvádí vůbec a další autorita – slovník PONS curriculum představuje jako kurz (předmět) v rámci studia ve škole či na univerzitě.

V oblasti didaktiky dospělých zaznamenáváme v posledních pěti letech přece jenom určitý posun. Rozšiřuje se její kurikulum o otázky nové, v její struktuře ne zcela obvyklé. Tato součást andragogiky se snaží vyrovnat s elektronizací výukového procesu. Zkoumá využití on-line nástrojů na podporu výuky i otázky částečné či úplné virtualizace vzdělávání dospělých. Do didaktické problematiky jsou zařazovány dále otázky efektivity výuky, systémy kvality řízení vzdělávacích institucí apod.

Co lze dodat závěrem? Děkuji slovenským kolegyním a kolegovi profesorce Prusákové, doktorce Bontové a magistru Schubertovi, že se pustili do tak složité a důležité problematiky.

Jaroslav Mužík